Však Vladimír – ten dosuď zpitým okem
Na vše ty krásy zíral v nadšení:
Vše naň se smálo, jako na hlubokém
Jezeru květův bílých hemžení,
Jež podvodným svým kyne k zkáze mokem.
Svět celý zdál se krásný odstín ráje
V duhovém lesku pravěčného máje:
A v sladkém usmívání klamných lidí
Jen svého blaha milý význak vidí,
A slovo druha, slzu v oku vzňatou
On drží pevně za věc pravou, svatou...