Však to vše nesplnilo touhy jeho,
Onť po vyšším neustal planouti:
A všecka prosa ducha ohnivého
Nemohla s říší krásy strhnouti.
A když se probral z moře hlubokého
Všech věd těch přísných, duši umořících:
Tu mladých citův jeho dosuď spících
Se náhle proudy všecky roztály;
A srdce neznámými zápaly
Tak dávno v poutech, cizí všemu čití,
K bouřnému volně vzbudilo se žití.