A přiblíží se... „Prosím, krásná panno!...“
Víc nemoh’ mluviť... jen v svém rozpaku
Jak ve snách slyšel sladké, milé „ano“
A viděl hráti úsměv ve zraku.
Zavíří hudba... znamení je dáno...
A Vladimír horoucně zlíbav ruku
Podá se rázům rozčilených zvuků;
Obejme tílko forem praangelských
A zří jen v líce rysů rafaelských:
Jejího srdce cítě bouři tluků
Nevidí nic leč ji a ji v všem hluku.