Nebeským blahem srdce se mu chvělo,
Onť myslil, že teď víří v kruhu hvězd;
A vroucně k ňadrům tisk’ to sladké tělo –
Vždyť při tanci to dovoleno jest –
A skoro líbal sněhobílé čelo.
Tak v slastném jejím objetí chtěl vírem
Na věčnosť bouřiť nekonečným mírem
A umříti s ní v nevýslovné slasti,
Jak mudrc německý přál sobě z části,
Ač slavný lord se tanci vtipně smával,
Že jak Mefisto trochu pokulhával.4)