Když oblomí konečně srdce její
A ona v lásce se mu nakloní:
Tu oko jiné plá mu zázračněji,
Hlas ještě sladší v sluch mu zazvoní...
„Jak této v zpěvu rty se mile chvějí!!
Jaký to výraz v přednešení písně,
V níž lkáť se zdá své vlastní srdce tísně!
To dítě jesti z kraje Indického,
Všech bajader, královna vděku všeho...“
A srdce jeho to tam – láska stará
Jak na kahanci knot hasnoucí hárá.