I Vladimír tvé cítil mírné vání,
Když v kolébce co hravé dítě snil;
A když se vzňalo jeho ducha plání,
Tu jenom v tobě bohyni svou ctil,
A blažen býval v tvém milostném smání.
Ty’s jemu věrnou pěstitelkou byla,
Ty’s na svých ňadrách si jej vykojila,
Že od mladosti byl tvým ctitelem,
Ač z počátku jen v lnutí nesmělém:
Jen po tvém věnci prahna přehoroucně
Tvé službě celý zasvětil se vroucně!...