Tak staltě miláčkem se nenadále
Všech mladých děv a jejich matiček.
Však jako motýl obletoval stále
Těch krásných paní přemilostný vděk.
A zdálo se, že navždycky dal vale
Upřimných citův plání pravdivému,
A životu se oddal netečnému.
Tu mnohá máť se v hloubi srdce rmoutí,
Že se vše krásné plány její hroutí:
Že její moudrá, převzdělaná dcera
Jej poutá jen od rána do večera.