A tak se oddal náš rek svému žalu,
Jakby teď chlební jeho studium...
Dnem, nocí štkaje, v slzí strastném kalu
Se koupal vlaže bytu podium.
Ba častokrát do Žofínského sálu
Se podívat šel na to místo svaté,
Kde uzřelo Ji oko jeho vzňaté.
Pak šel zas domu, leh’ si do postele –
Na lůže vlastně – bez potěšitele
Lkal čalounům stěn lásky žaly hekem,
Až „u koně“ se vzkřísil pak... beefsteak-em. 7)