Ba mé se lásky obraz v tobě zračí,
Ty mocný zdroje všeho nadšení!
V tvých krápích, v nichž se život plný značí,
Svůj původ má mé blahé blouznění!...
Jak vichrem hnané svadlé květy kvačí
Přes rosný dol tam v dálku modrosivou:
Tak pohlceny sny mé sudbou divou.
Oj! v plamenu tvém mocně proudícím se
Tu žijí opět v vděku lesknoucím se,
A nebe dávno mrtvého juž štěstí
Tvůj živý proud svým bujným šumem věstí.