Tak nyní žije odcizený sobě,
Býť přestana tím, jímžto dříve byl.
A každá ducha síla zmírá v mdlobě,
A všecek cit, jenž v srdci žárném žil,
Kde mír teď mrtvý plazí se jak v hrobě.
Jediný obraz v plné čarokráse:
Ten jemu vstříce pořád usmívá se,
Tím dražší, milostnější, krašší jemu,
Že ztracen navždy srdci plamennému.
Tak ve vlastním se trávil žhavém palu
Co dítě vášně své a svého žalu...