Třikráte sláva tobě, Francký synu –
Když nezkalený v své jsi dobrotě –
Ty od Albionu až v Palestínu
Co vítěz kráčíš, drahý klenote!
Nepřítel pláče, žalu, smutku stínů,
Nám slasti jevíš nejkrásnějších říší,
Když tvůj vře tepot bujný v plné číši;
Když jako ducha blesky šum tvůj sičí,
Vždy života pln k plodu se jen ničí,
Jak světa obraz vezdy zmírající
A každým rokem živě vzkvítající!