Onť roztržitý teď je nad vši míru:
Buď bez klobouku vyjde z domu ven;
Buď o půl noci břinká na klavíru
A ruší spících nepokojný sen.
Buď jakýs portrait kreslí na papíru,
A líbá rysy hrozně načmarané –
Neb kresby mistrem sotva se kdy stane –
Pak dvanáct hodin na prsten se dívá,
Pětkrát si vzdechne, čtyřicetkrát zívá;
A jako ze sna mluví na ulici,
Že z něho smích si tropí učenníci.