Toť život byl, jak přál jej náš rek sobě:
Vždy dobrou mysl, dobrou tabuli,
A veselou společnost v každé době,
Kde každému se děje po vůli,
Až cítí matnou řeč svou v sladké mdlobě!
Oj! jak tu mocně ducha jiskry planou
Tou veselostí vůkol rozháranou!
Na blesku perutích vtip ostrý lítá,
Zde bodne... hojí; sladkosť trpkou skýtá;
Tam raněn, zbraní ostřejší přec brojí,
Se podá jen vykonav pomstu svoji.