Od doby té se v žádné společnosti
Víc neukáže celý masopust;
Proň nemá žádných více půvabností
Ten světa hlučný, klamný, stkvělý šust.
Jen hluboký žel v bolné hrudi hostí...
A ti, již lásku jeho k tanci znali,
Již ve spolku s ním často hodovali
Ve víru divém hlučné veselosti:
Teď nerozumí jeho zoufalosti,
A mní, že spleen snad moderní jej souží,
Či že mu podivinství v mozku krouží.