Však s rekem naším od té doby změna
Se velká, nečekaná udála:
Opustil sál, než polka ukončena,
Aniž se živá duše nadála.
Je dvanáct hodin... venku ohvězděná
Noc v hlubém blankytu se rozvinuje,
Ta luna jako labuť nebem pluje;
Ten padlý sníh co pokrov rozestírá
Se nad městem... zvuk hodin v dálce zmírá...
Tak truchlo... teskno... jak vše kdyby štěstí
Juž v rakvi tlelo reka nad bolestí...