Však i ta láska není příliš dlouha,
Ač hudbou vzešla v srdci plamenném:
Zas jinam obrací se jeho touha
Tož v stupni dosud nepocítěném.
Jeť láska tehdy platonická, pouhá;
Jak věnec z paprskův, se kol nich vije
Planoucích duší krásná sympathije;
Však poznenáhla přeslaďounké řeči
K nevelké reka mého strasti svědčí,
Že pod tou láskou platonickou, čistou
Ten anděl očekává svatbu jistou.