Kdo tě však v prsou zasvěcených pěstí,
Tenť bludům světa navždy uchvácen;
Ten mezi zradnou zhoubou ve svěžesti
Je žití půvabům vždy navrácen!
A nevýslovné jemu stkví se štěstí,
Ač osudův hry nad temenem hnaly
A vše, co milé srdci, odervaly.
Neb v tobě žije upomínkou svatou
A minulosť i budoucnosť zří zlatou;
Je tebou urván všechné časů změně,
A k říším tvým vždy hárá zachváceně!