Pak sednouc dáma také k fortepianu
Zadrnká ňáký bídný fabrikát;
La pluie de perles každou skoro pannu
Tu slyšíš k hanbě učitele hráť,
Ač chvála velká zní teď na vši stranu.
Pak jiná upejpavě na klavíru
Ach! šeredně hrá k Tellu ouvertureu;
„Kde domov můj?“ „Ach není!“ třetí zpívá,
Že sám i v hudbě ignorant omdlívá;
A čtvrtá něčím z „Heine“ baví hosti,
Že pěvec v hrobě má lámání kostí.