Ó zůstaň vezdy po mém boku státi,
Ty svatých citův božské nadšení:
Vždyť’s jediné, co svojím mohu zváti,
Co uchránil jsem z žití bouření!
Ach mladost, jež se nikdy nenavrátí,
Ta prchá v temné říše minulosti,
A za ní nelze zříti bez trpkosti!...
I lásky žár, jen jednou pocítěný:
Ten shasl žalem záhy otrávený;
V prach oslepný se shroutily vše vidy,
A srdci zůstal jenom kalich bídy!