Náš Vladimír – toť bylo reka jmeno –
Byl dvacet a několik roků stár,
A poesije byla jeho věno,
Co nejkrásnější všeho žití dar,
Jímž na zem bývá nebe přenášeno.
Neb jinak chová život prosy dosti
Ve prázdném lůně nahé skutečnosti,
A blažen onen, komu osud jeho
Dopřál se napiť z proudu kastalského:
Jej sladká Músa všady doprovází
A citův žár svým zápalem omlází!