Když pak se na venkově ukončily
Podzimku družné, bouřné radosti:
Tu Vladimír náš hned svůj statek milý
Opustil k vůli města hlučnosti,
Kde nastal v společnosti život čilý.
A sotva přikvapítě v stkvělém šustu
Čas báječný krásného masopustu
Se všemi slastmi rozmluv dávno čkaných,
I s mnohým žalem tužeb oklamaných:
A s černým frakem, s rukavičkou bílou,
S mazurkou, polkou, s francouzskou kadrillou: