Jeť každý básník sluha citů svojich
A času, v němžto uzřel světa zář;
Tak držeti se musí úloh dvojích:
Tož věku svého býti slabikář,
A pěti lásky, slávy o rozbrojích.
Zdaž před Vámi se mohu takým zváti,
Jenž hoden dob svých odstín v písně vtkáti:
Toť ponecháno soudu Brněnskému!...
Co teď jsem pěl snad sluchu laskavému:
Jak oběť vzejmete, Vám věnovanou,
A podejte mi ruku na shledanou!...