A že teď všecko po románech slídí
A nedotkne se skoro jiných kněh:
Tu se mi věru také radno vidí,
Bych přidržel se divných zvyků těch,
Ač z přeslabosti té se duch můj stydí.
Nuž tedy do světa, ty knižko malá,
Jež románem jsi náhodou se stala!
Skloň povinnostně před kritikou šiji,
A mužně stuj, ač na tě třeba vyjí.
Zvlášť zlib se Brněnskému prakritiku,
Jejž zdobí věncem pět set... Fejfalíků...15)