Konečně k svatým prahům vlasti chvátil
Opustiv praciziny dalnou pláň:
A k srdcím málo drahých svých se vrátil
Svou maje slávou ozářenou skráň!
A neznán dříve, nyní vše zachvátil,
A vážen, ctěn a vítán v každém kruhu!...
Však ve všem lesku, v společnosti druhů
Mu scházel dosuď nejmilejší přítel,
Jenž víc měl býť, než pouze jeho ctitel.
Tu náhoda jej s rekem naším svedla
A ve kruh přátelství jich srdce spředla.