A z čarných luhů krásné Italije
Jde k Babylonu nadsekvanskému,
Kde umění též mocně, bujně žije
Svou dávajíc daň věku novému,
Jenž Delaroche-a plnou slávou kryje.12)
Zde David vládne mocnou mistrovností
A idealem strašné skutečnosti,
Jíž umění se hroznou pravdou stává
A za oběť své krásy sebe vzdává:13)
V obou těch směrech mocí nepřekonnou,
Se příroda vždy jeví bezouhonnou!