A mimo to i dvořenínstvo celé
Se k bohům druží v milém skupení...
Tu slunce sklání se v své kráse stkvělé
A zlatý lesk juž v purpur promění.
Pak vrhá na hor vršky otemnělé
Svůj divokrásný zásvit rudoplavý,
Anž v loubí stromů život budí lhavý...
Duchové míru poletují všudy
Vedouce štěstí, kde žel mysl trudí...
Tak ticho jesti jak v nebeské výši,
Když vztrhlý sluch zpěv nebešťanů slyší...