Od letohradu chodníků síť vodí
K mnohému v stinném parku místečku,
Jež tichým loubím k zádumám se hodí,
Jichž někdy přítel jest pán statečku.
Zvlášť jeden koutek vždy mu zalahodí.
Tam za rybníkem na vysoké stráni
Se táhne taras, jenž se skalou hraní,
A vzhůru svěží drn se bujně plouží,
Za lože milé umdlenému slouží...
Vše ticho... bdí jen šumot vlnek bílých
A šelesť listův a zpěv ptáků čilých.