Zda juž hned v táčkách vojny malovával
Náš Jaroslav co mladý Apelles;
Či s palettou-li, se štětcem si hrával,
Když po podlaze s křikem ještě lez’;
Či zda-li zvlášť rád na kartonech spával:9)
To s jistotou mi nemoh’ nikdy říci.
Starému jeho známo však je strýci:
Že od té doby, co svou abecedu
S kohoutem dostal jednou při obědu:
O každý kousek tužky jen se staral,
Však ne a, b, c – kohouty vždy čmaral.