Zde hučí řeka bujně rozvlněná
A žene kolem klidné dědiny;
Tam zahrada se táhne osloněná
K ozdobě větší tiché krajiny.
A pestrých polí řada neskončená
Se vine až tam k mýtům dalných lesů
Oživlých zvěnou tisícerých plesů;
Na pastvách stáda vesele si zvoní;
Mezi tím slyšet ržání bujných koni;
A mnohá ves se ztrácí do krajiny
Jak v sivomodrém šeru bílé stíny.