A libohrádek, v němž Vyšínský pánem,
Tak rozkošný a milý nad vše byl,
Jak ve snu kdyby sladce zčarovaném
Duch divotvorný sem byl přikouzlil
Jej od Fiorency jarních větrů vanem.
Jak tichá labuť modrém na jezeru:
Tak prokvítal ten stánek v letním šeru,
Se o pahorek podpíraje květný,
S jehožto výše oku půvab četný
Krásného kraje ve změnách svých vítá
A všecko k celku rozmilému splítá.