A kouteček to rozkošný, kde mladý
Náš od osudu milovaný rek
Svůj šťastný život bez mudrcův rady
Ve spolku trávil sladkých vzpomněnek.
Na modré hory, na květoucí sady
Zrak jeho zpitý v vytržení zírá,
Ať slunce vzejde, ať v soumraku zmírá.
Jak kdyby jaro věčné zalétalo
Ku kraji tomu: takto se zde smálo
Vše v kráse svěží lesku čarovného
Jak odstín Tempe mnohdy slaveného!10)