Ne v Eldorádu malířského světa,
Však jinak v slavné, krásné ve Praze,
On ztráviv drahá, mladá svoje léta
To v prachu, plátnech, barvách, ve snaze,
Nahlíd’, že zde mu štěstí nevykvětá...
Jej mocná touha táhla k jižním krajům,
K těm mistrů velkých zaslíbeným rájům,
Kde Rafael, Angelo, Veronese,
Coreggio, Tizian nedostupné meze
Budoucím snahám směle vykázali
Krás nebeských zvěčnivše idealy.11)