Však dost juž povídal jsem o svém reku,
Jej znáte – jak říkáme – na míli;
Pročež teď musím ke čtenářům z vděku,
Že se tak dlouho se mnou bavili,
O jiném začíť z našeho též věku.
Že Döbler-em však nejsem v čarování,
Bych uměním Vás bavil, milí páni,
Kdybych Vám předved’ z čarných krajů reka,
Jemužto vlastí Peking aneb Mekka:
Tu říci musím i Vám, drahé dámy,
Že Jaroslav se zrodil mezi námi.