Jen holé zdi a skoro bez nářadí:
Toť reka našeho Mús byltě chrám!
Zde o pořádek oko nezavadí,
Když k stolu vzhlédne, k starým almarám,
V nichž tlupa básníků své lyry ladí.
Na židlích srovnán papír na chumáče,
V nichž v mnohé básni srdce láskou pláče;
Pak vzáctný divan z předpotopních časů
A pantofle tož ze všech světa pásů,
A župan, jemuž schází rukáv levý:
To vše se zraku zdivenému zjeví.