Teď náhle moc v něm proctla dosuď cizí
A otázkou jej přísně soudila:
Hle! v zhouby klín čas nenavratný mizí,
Čím posuď síla tvá se značila?
Tvé zlaté mladosti ten potok ryzí
Na prázdno vlnou rozbouřenou řine
A marně tobě k snahám krásným kyne!
Ba žitím vlíkne tě jen divá závrať
Do víru, z něhož nevede víc návrat!
Teď obživna svou všecku napni sílu
A chvátej pevně ku slavnému cílu!...