Ten sivý mráz, je zbytek oněch citů,
Jež kdysi v prsou mocně háraly,
Dokuď tam žárné lásky ve zásvitu
Jen slasti nevýslovné stávaly?
Hvězd záře shaslá šedém na blankytu
Je význakem vší zemské slávy, krásy,
Jež hubí žravým zubem spěšné časy?
Ty mlhy šeré vstúpající z dolů,
Jsouť stínové to ukrývaných bolů?
A smutné, divé potokův šumání,
Jeť zoufalé to puklých srdcí lkání?