I zmizí ruče okamžik... Tu vlnek šumných zalká vzlik, A loďky letné hbitý běh Opustí náhle květný břeh.
Tam v sladké, měkké u náruči Na ňadrách, plných milých tísní, Jež dmou se přec i v tajné trýzni: Jak lilje, když ve stínu pučí,
Spočívá Evelina blahá. A v citech žhoucně vzbouřených, Tak dlouho v nitru zdržených, Se ňader plamen mírný zmáhá.
Ba skoro v sladké šílenství Se změniť hrozí blaženství, Jímž ohnivé se srdce tráví, A vše krom lásky v sobě zdáví,
Že přepjaté v tom rozechvění Juž ztone v žárném zanícení. „Ó nech mne na těch ňadrách vroucích Mých všechněch strastí zapomníť;
Neb v chmúrách bolův dravěžhoucích Hrozily stlumiť všecek cit, Tak plně k tobě planoucí, Že slunce blesky žahnoucí
Nehoří vřelej nad plamen, Jenž v srdci mém plá k tobě, k tobě!... Ach! ty’s mi vše... můj život, sen, A dech a noc a čirý den,
Jenž září k tvé jen větší zdobě!...“ Při tom jej tiskne k prsoum svým S takouto jinak cizí silou, Div že tím vroucím objetím
Nevdechne veň svou bytosť znylou. A líbá rty a líbá tváře Květoucí vstříc jí v sladkém čaře, Jakby svůj všecek žití znoj
Jen jemu v nejsladší opoj Juž v ústa, v tváře vžehnouť chtěla A mrouc v něm zas oživěla... A ony city hárající,
Náš všecken život žahající, Dokuď se žár mladosti valí Žil vřelých chvatným prouděním: Ty city náhlých vzbouřením
Přes hráze křehké divě hnaly; Naleznouc průchod ve vášnivém A nyní déle neskrotlivém Tož návalu a výbuchu,
V divějším proto ve vzruchu, Že dosuď jsouce nespokojeny: Teď z tlení vzešly na plameny... Tak jarní slunce v šedý den,
Když opustí je sladký sen, Vysílá s rána růžné pruhy Prv v mlhách stříbrokvětné duhy; Celý kraj v purpurové moře
Topí v záplavě vzešlá zoře: Pak náhlým bleskem záclon všech Se sprostí slunce ranní spěch, A co zjev mocně zohněný
Vyšlehne svými plameny. „Ó dej, ó dej se líbati Tak dlouho, až se uchvátí Ten plamen srdce žahavého,
Jenž život béře z žití tvého! Ó jak je slastné obejmutí V tom na tvém srdci spočinutí! Ó kéž bych věčně lásky sen
Sníť mohla na tvých ňadrách jen, A nikdy z něho probuzená, Jen k tobě v slasti připojená Svůj život shroužiť v srdce tvoje,
Tam naleznouc plného skoje!...“
Cookies on Poetry Cove