A na jezero Luna snivá Své dřímající světlo zlívá... A vlna modrá, v níž se koupá Roj vodních liljí v věncech bílých,
Svit Luny lichotivě houpá S ním laškujíc v hrách rozpustilých. A modrobílým nad jezerem 7) Tím leskem Luny ozářen,
Jak z mořské pěny vyčářen Palác se stkvěje nočním šerem; Tož palác stkvostný, mramorový, Jenž stříbrem, zlatem oplývá,
Kam oko jen se podívá. Malbami hrají jeho rovy, A podlé čalounových stěn Je pokladův dav nakupěn,
Jimž též v milostném zjevení Svou dává daň i umění. A sály v sloupech spočívají, Jak těch palácův křišťálové
Veřeje, síně, obloukové, O nichž pověsti povídají, 8) Že pod vodami hlubokými Stkví komnatami se zlatými,
A čerem mořských stříbropěn, Jež planou kol průzračných stěn Jak vzácných perel leskné kruhy, V nichž světlo hrá jak jarní duhy.
A nejisto, že tajné moci Snad palác ten za modré noci Sem vykouzlily v svěží břeh, Jejž vlnek sivých líbá spěch.
Jak vzduchu milé objevení, Jež Arab vídá v udivení, To v horké, pusté stepi v letě Na koni bujném s větrem letě:
Tak palác bílý oku vítá. 9) Půl houští rozkvětlou je kryta, A půl se koupá vlnek v klíně, Tak plujíc jejich na hladině.
A bílomramorové schody Vedou k těm modrým proudům vody, Kde mnohá loďka v kolíbání Pěnou se houpá sem a tam,
A v tom lichotném pohýbání Vln hlubých nezná zradný klam. A střecha nízká, Lunou bílá, Jež v jezeru se zrcadlila
A vybíhala v plochu rovnou, Ta umem ve zahrádku skrovnou Je proměněna květem bujným, Jejž líbá zefýr vanem dujným.
V ten vzkouzlený sad, mile zvoucí, Vedoutě stupně v bělu stkvoucí Nahoru v výši belvederu, Jenž v klenutou se končí báň. 10)
Tam odkuď výhled v modrou pláň, Na letné loďky na jezeru, Na svěží v květech ostrovy, Jež vzrůstajíce ze křoví
Tu napolo v tok vybíhají, Tam na půl v houšť se ukrývají; Pak na hřebeny sivých hor, Jež věnčí svěže hustý bor:
Toť oku v ráz se objeví, Že kam dřív vzhlednouť, juž neví, Až zastavíc se v sivé dáli Své spěšné hledy náhle stálí,
A drvíc v blankyt obzoru Zpět musí v sladkém odporu.
Cookies on Poetry Cove