Byloť to v čas, když Francská zbraň
Přes šírých vlastí dalnou pláň
Až tam kde Visla proudův daň
V led vlívá východnímu moři, 4)
Svůj lavřín vlekla krvavý.
Kde bojův hluk se zastaví,
Tam v divém pádu v prach se boří
Trůn po trůně svěcených hlav;
A mnohý národ litou vojnou
Kleslý těch vrahův klne dav,
Jenž v tichou vlasť vpad’ na výbojnou.
Jak řeky jarem rozvodněné
Přes duté hráze břehův svých
Rozlijí vlny rozbouřené
Pádící v proudech hltavých:
Tak valná moc se bojovníků
Hrnula toky z Francských luhů,
A ve vítězném, vojném křiku
V před v krvavém se valí kruhu.
Nejinak davy těch vojínů
Se rozlívají na planinu,
A víří v divojásném znoji
Vždy po novém a horkém boji,
Jak kdyžby šedochmúrné báje
Své otevřely valné kraje,
A dávných stínův vetché plémě
Vylétlo v lemy mrtvé země,
By v hněvu vedlo hrozné boje.
Tak ony kdys pověstné roje,
Když Hunův divých strašná zbraň
Zlomena padlým Gothův králem,
A vůkol doly, hory, stráň
Jediným sloula mrtvol valem. 5)
Na tisíc bojův bojováno,
A na sta bitev svedeno,
A přece každé vzešlé ráno,
Jest čerstvou krví zbroceno.
A nezastavným tokem vpřed
Těch vojsk se valí hrozný střed,
Až v zemi cizí, opuštěné
Své nové sídlo upevnil,
A prápor slávy zkrvácené
Na týmě padlých v pychu vryl.