Juž po druhé se jaro ke mně sklání,
Co z plného jsem srdce zpívati
Já počal o něm v vroucím rozhárání;
Teď nejvhodnější doba přestati.
Ty květy sadů, to větříků vání,
Ty snivé ptákův roztoužených zpěvy,
To všecko bujnou naděj v žití jeví:
Leč skonči, reku, v lesku jara svého,
Co krásná žertva srdce zvráceného.
I já tu končím výjev citův žárných:
Mně vyjevil se jeden z mých snů jarních!...