A jim též podávám svou nyní ruku,
Kdož osudy tvé četli soucitně,
A k vroucímu je vinu srdce tluku,
Když slza sladká v očích prosvitne,
Co odměna mých písní mdlému zvuku!
Jak přátel vlastních kruh je pozdravuji!
I k těm svou smírnou ruka obracuji,
Jichž mého verše dovádivé rýmy
Hněv rozjitřily zvuky zostřenými!
Zde končím... nerad se svým rekem v žale
Se loučím... rád bych zpíval o něm dále!...