Tak nalezl ji za nočního šera
Sám Orlovský u háje šumného.
A prochvěla jím bolesť tisícerá
Z pohledu toho velestrastného!
Však v jeho náruči se sotva dcera
K životu vzkřísí z mdloby probuzená:
Tu opět tichá, mírná, nezměněná
Po jeho boku přitulená kráčí.
Jedinká slza oko nyvé zmáčí,
Jak kdyby smutnou náhodou snad byla
Tam zapomenutá se zavěsila!...