A v sobě skleslá hlavu podepírá
O slabou ručku v lehkém ohnutí,
A oko, ježto v slzách horkých zmírá,
Jeví to celé její pohnutí!
A jedna slza druhou s oka stírá
A po té krásné ručce bělostkvoucí
Svou bére smutnou cestu. Vlasů snoucí –
Se kotouče kol krčku labutího
Se kradou vánkem větru večerního,
A chladí ňadra divě pracující,
Že snad v nich... puklo srdce milující.