Juž rozloučil se s druhem Jaroslavem;
Po boku Mariny své jako bůh
Teď kráčel pestrým všedních lidí davem,
Jakby ho vznášel v nebe mocný ruch.
A sladká slova v spěchu nedočkavém
On střídal s damou, úryvky to sladké
Tím milejší, že přervané a krátké,
A doprovodiv Marinu juž věděl,
Co by byl všemu světu rád pověděl,
Že pěstovať smí v srdci naděj vřelou,
Že lnouť smí k dámě lásky touhou smělou!...