Tu ku Praze se na žádosť své paní
Konečně Orlovský též obrátí,
Opustí venkov po rozvažování,
Ač neměl chuti!... Náš rek zůstati
Teď nemoh’; odeslal hned dlouhé psaní
Do Prahy příteli, jenž odjel spíše;
By nové dílo dokončil tam tiše.
A pusto v domech našich známých vane,
Jak v hrobě, v němž vše štěstí pochované!...
My však se za Vyšínským podíváme
Též do Prahy, tam naleznem’ své známé.