Vyšínský přeblažen teď domů kráčí;
Dnes poznal lásku, její radosti!...
A jak ten hvězdný blankyt, v srdci zračí
Se krásný obraz přeblaženosti,
Tak bohaté, že srdce nevystačí!...
A dnes naň čeká radosť ještě jedna,
Neb zdáli vidí, svoje zraky zvedna,
Vše okna svého dvorce osvětlena.
On zrychlí krok... a noha okřídlená
Jej zrovna v náruč přítelovu šine,
Za chvilku rek se k Jaroslavu vine!