A sladké závrať zmocní se ho nyní,
Že úplně se podá toužení,
Jež slabou hříčku náhod z něho činí
A vleče ho k milému šílení,
Z něhož jej stále rozvážnosť pak viní.
Tak se i dnes zas podal proudu zcela,
Jímž nezkroceně v něm jen vášeň vřela!...
On neopustil Marinu svou více;
Vše upomínky darmo bojujíce
V něm vymřely – on přestal sebou býti,
Podav se citův mocnu vlnobití.