Tak dlouho, dlouho dívka v dvorec hledí,
V němž mrtvo teď, jak kdyby vymřelo
Vše štěstí v něm, a každý koutek sledí,
Kde blahem srdce se jí zachvělo,
A kde s ním seděla ach! naposledy!
A ona cítí polibek horoucí,
A ona slyší lásky slovo vroucí,
Co jí tam pravil na tarasu výši!
Oh! darmo srdce rozbouřené tiší!...
Sotva se zpamatuje, lítosť zřavá
Se kotví v prsou, kde mír dokonává!...