Má jaro, léto, podzimek své básně,
A chválí v mnohém verši nadšeném
Je falanx básníků vždy jednohlasně!
Však nedržím já s slavným Thomsonem,
Jenž zimu také opěval tak krásně.
Má zima radosti, však hubené jsou,
A strašnou chřipkou napřed juž se třesou;
Mně zimou zmizí všecky ideály,
Jež od jara mi srdcem vroucím plály,
A pocit zhouby, pocit smrti chladné
V to vřelé srdce jako mráz mi padne!...