„„Nuž dobře, pane sousede; však spíše
Musíme obžinky si odbyti – ““
Tak odmlouvá teď pan Orlovský tiše –
„„By lid můj mohl čeho požíti
Též jednou za čas z veselosti číše!““
„Až po obžinkách arci!““ rek náš praví,
„Ať čeleď též svůj krásný svátek slaví.“
Pak vstane, klobouku hned uchopí se
A na vše strany dvorně poroučí se;
Zprovázen od všech nejvroucnějším přáním
Přislíbiť musil příchod rukou dáním.